Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvod do patafyzické analýzy českého politického života

12. 12. 2017

Nově na 

 

http://altan-dahab6.webnode.cz

 

Úvod do patafyzické analýzy českého politického života prostřednictvím metaanalýzy atributivních inkoherentních metafyzických informací

(Bezgrantová soukromá studie)

Díl první

 

Úvodem

Český politický život je ozvláštněn skutečností, že jej nelze teoreticky popsat žádnou z doposud známých racionálních ani iracionálních metod. Denně se o tom můžeme přesvědčit ve vystoupeních různých podivných individuí, která se v mediálním prostoru všeho druhu prezentují jako důvěrní znalci českého politického prostředí, nebo se označují dokonce za politology.

Nevím sice tak úplně přesně co politologie znamená, ale nebude to nic vědecky přínosného či (nedej bůh) gnoseologicky konstruktivního, neboť lidé, kteří jsou za politology označováni v médiích všech typů, vždy obvykle plamenně přednesou jakýsi názor, který si vytvořili v průběhu četby jednoho článku ve včerejším tisku a který až do příštího dne budou vyznávat jako základní kámen veškerého svého přesvědčení. Poté odsoudí všechny, kteří s tímto názorem nesouhlasí, popřípadě včera četli jiný článek. Estráda končí tím, že v závěru obsáhlého slovního diaré moudře pohovoří o tom, v čem má tento inkriminovaný názor své slabiny a proč tedy oni s ním nemůžou tak úplně souhlasit.

Dost mi to připomíná první semestr mých filozofických studií, kdy jsem dostal za úkol vypracovat elaborát, v němž bych se zasvěceněji vyjádřil k některým problémům interpretace Platónova dialogu Parmenidés. Byl jsem poctěn úlohou, abych vysvětlil něco, co se zatím nikomu vysvětlit nepodařilo. S velkou vervou jsem zažongloval s Platónovou naukou o idejích, se všemi Eleaty, se Zénónovou dialektikou, s kategoriemi jsoucího i nejsoucího, pak jsem pevně uchopil Parmenidovo „jedno“ jako nejvyšší dobro a bylo to. Výsledek už si moc nepamatuji, jen vím, že k interpretaci mých závěrů bylo potřeba namalovat velmi složité schéma. Stručně by se dalo říci, že interpretace mých závěrů byla ještě obtížnější než interpretace Platónova dialogu. Byli i tací, kteří s vážnou tváří prohlásili, že tomu rozumí. S odstupem času však soudím, že výsledek mé tehdejší snahy se ve své podstatě moc nelišil od soudobých politologických žvástů.

Oslí můstek máme za sebou, přejděme k tématu. Nejsme-li schopni nějaký jev uchopit žádnou z racionálních či iracionálních metod, k jeho objasnění nepomáhá ani teorie chaosu, teorie strun či mystické rituály pak nutně musíme transcendovat za tyto neužitečné nástroje.

Podstoupíte-li toto transcendentální martyrium, budete odměněni neuvěřitelně konzistentním a bohulibým nástrojem, který byl nazván neobyčejně poeticky 'patafyzika. Tato poetická věda se zabývá imaginárními jevy, které se vymykají lidskému chápání z hlediska fyzikálního či metafyzického. Je to velmi užitečný nástroj, který vám realitu zprostředkuje v dimenzích, které pochopí ne více než pět lidí, tedy stejně jako v případě teorie relativity. Výhodou pak je, že těchto pět lidí si v případě nedorozumění jednoduše nafackuje a konflikt nepřeroste do globálních rozměrů, jak se to stává u velkých filozofických či náboženských konceptů.

Nepatřím ještě do skupiny oněch pěti vyvolených osob, ale Kolegium 'patafyziky mne již eviduje jako kandidáta-tušitele (tato role mi není nijak cizí, neboť už celá desetiletí velmi matně tuším, co by se mohlo skrývat za teorií relativity). S tímto handicapem a s drzým čelem tedy přistupuji k úkolu, kterým mne nikdo nepověřil, ale který jsem si přesto zadal. Pustím se do průzkumu českého politického života podle zásad Kolegia 'patafyziky – tedy erudovaným a neužitečným způsobem.

 

Česká politika – záhadný fenomén

Nejskrytější podstatou české politiky je nedefinovatelné záhadné silové působení, podobné jakémusi nutkání. Toto nutkání má zvláštní, nadpřirozený až mystický charakter. Není to nutkání ve fyzickém smyslu, které vás v nejméně vhodnou dobu vytrhuje z množiny jiných entit, aby vás separovalo v intimním ústraní, ani nutkání metafyzických sfér, abyste upadali na kolena, popřípadě na čelo.

Toto nutkání je z patafyzického hlediska nedefinovatelná touha někde být, něco tam konat a nebýt u toho viděn, a zároveň být viděn a dělat, že tam konáte jen to nejlepší, a když už nekonáte zrovna to nejlepší, tak že tak konáte proti své vůli, a tudíž je na vás třeba pohlížet jako byste tam nikdy nebyl a nic nečinil. Zároveň je toto nutkání i přesvědčením, že veškerou tuto tíhu bytí a nebytí, konání a nekonání přinášíte jako nejvyšší formu svého uvědomělého sebeobětování ve prospěch neuvědomělého plebejského celku. Je to velmi složitá forma imaginárního bytí a nebytí, kterou jinou než patafyzickou metodou popsat nelze.

Zmiňované nutkání má i jinou, neméně složitou dimenzi. Je to nutkání mít něco za to ukrutné sebeobětování, ale předstírat, že to nechcete ani kdyby vám to vnucovali a zároveň ukrutně chtít a předstírat, že nic nemáte a nikdy nic mít nebudete, posléze pak tvrdit, že to, co máte, máte omylem a máte to ve prospěch svých bližních, kteří ještě ve stavu nutkání vlastní vinou nejsou. Už samo sloveso „mít“ je z tohoto propletence perplex.

Obě předchozí charakteristiky podmiňují i další dimenzi českého politického nutkání. Je to nevysvětlitelné nutkání shlukovat se se stejnými subjekty nutkání, zůstávat s nimi a nerozcházet se. Nikde v přírodě ani v celém vesmíru neexistuje silnější pouto mezi objekty než mezi subjekty české politiky. Jakmile někdo vstoupí na pole české politiky už ho odtud stěží vyoráte. Dlouho jsem analyzoval podstatu této síly. Dlouho jsem byl bezradný. Dr. Faustroll, Bosse-de-Nage a celé kolegium mě varovalo, abych tímto problémem nemarnil čas, že je to neřešitelné. Ani Dotykový bod mezi nulou a nekonečnem prý to neví. Nedalo mi to, a bádal jsem zatvrzele dál. Na pomoc jsem přibral Van der Waalsovy síly a jejich vliv na kohezi, adhezi, tření a kondenzaci a pořád nic. Pak mi to došlo! Někde být a něco z toho mít lze v české politice nejlépe a nejefektivněji pouze sounáležitě. A to tak, že sounáležitě fest. Solitérně, sólisticky to jde také, ale nebudete všude kde byste mohli být, a ještě ke všemu budete z toho všeho mít málo. Pevný nerozchodný a setrvalý stav pak udržuje vnitřní strukturu celého toho unikátního mechanismu, jeho soudružskou soudržnost, dědičnou vazbu, těžební výkonnost a návaznost na jiné, (saturační) mechanismy. Je to taková česká forma perpetua mobile.

Ještě jedna je zvláštnost české politiky. Zatímco u Schrödingerovy kočky máme možnost přesvědčit se, že se už nenachází ve stavu superpozice, u českých politiků taková možnost neexistuje. Ti jsou mrtví i živí zároveň stále, ať na to nahlížíte, jak chcete. I když tu pověstnou krabici (black box jménem parlament) otevřete nevíte na čem jste. O tom že jsou politici živí svědčí to, že při jednáních jedí a pijí, o tom že jsou mrtví svědčí zase to, že nic jiného nedělají. Tato superpozice českých politiků je jednou z největších záhad kvantové mechaniky. Záhada je to o to větší, že i když jsou čeští politici živoucími mrtvolami, všude jsou a všechno mají. Z toho už by trefil šlak i samotného Schrödingera.

 

Metaanalýza atributivních inkoherentních metafyzických informací jako způsob pochopení jedinečného charakteru české politiky

Metaanalýza je největší šlágr soudobé vědy. Když nic neumíte, nic jste nenapsal a vypadá to, že příštích dvacet let nic moudrého nevyprodukujete, začněte se zabývat metaanalýzou. Vezměte pár prací vašich kolegů, porovnejte, co kdo tvrdí, začněte hledat shody, nejvíce shod si poznamenejte a pak konečně napište svěží vědecké dílko o významu statistické kombinace děl vašich kolegů. Hotovo. Nemusíte se bát, že vám to nikdo neotiskne, nějaký predátorský pláteček se vždy najde.

Nechci však zlehčovat význam metaanalýzy. Je to velmi užitečná věc. Už sama předpona „meta“ naznačuje, že nějaká prostoduchá analýza byla povýšena. Vystoupila z řady a je daleko za (nebo před?) obyčejnými analýzami. Teprve takto vám je užitečná a pomáhá vám orientovat se v přemíře výroků, tvrzení, pravd, polopravd, a dokonce i nehorázných lží. Dáte-li si záležet, tak i z konglomerátu nesmyslů a s prominutím hovadin vyseparujete cenný poznatek. Právě tuto skutečnost chci využít při bližším ohledání toho unikátního jevu, kterým je česká politika.

Pojmové spojení „inkoherentní atributivní metafyzické informace“ připadá laikům na první pohled krkolomně. Ne tak patafyzikům, co zkoumají české politické prostředí. Pro tyto patafyziky je to naprosto elementární každodenní nástroj, něco jako malá násobilka pro členy Bankovní rady ČNB. Pro ty, co absolvovali pouze jednu, nanejvýš dvě vysoké školy se budu snažit popsat toto pojmové spojení tím nejjednodušším způsobem.

Začněme pojmem „informace“. O tom, co všechno jsou informace, by se daly popsat stohy papíru. Nás zajímají informace především jako psychofyziologický jev, jehož pomocí udržujeme svůj vztah s vnějším světem a působíme na něj. Tak si to alespoň představoval Norbert Wiener. Původně si lidstvo vyměňovalo informace v naivním domnění, že se tak vyvaruje chyb a bude mít přehled o veškerém dění, o funkčnosti různých systémů a snížení jejich entropie apod. Prostě, měla to být cesta k zářným zítřkům. Až později lidstvo zjistilo, že informace více či méně upravená pomocí správně vybraných dat, slov a pojmů je ještě o mnoho cennější.

Když vybraným datům, slovům či pojmům přisoudíte či připíšete významy a parametry podle toho, jaký zastáváte světový názor, s kým kamarádíte, jak jste se zrovna vyspal či kolik vám kdo zaplatil, tak vtisknete informaci atributivní charakter. Máte-li už na takovou primitivní informaci odbytový kanál, pak jste z nejhoršího venku.

Jsou však odbytové kanály, které jsou náročnější. Ty vyžadují víc než jen data, slova či pojmy upravené podle nálad. Tam už musíte sebou hodit, abyste informační materiál správně rozmělnili, roztříštili, zbavili jej jakéhokoli logického významu. Dá to sice práci, ale takto vytvořená informace už vynáší víc.

Vrcholem umění je však informace metafyzického charakteru. Nehledejte za tím nic Aristotelovského. Jde jen o to, vytvořit informaci o něčem, co nikdy neexistovalo, a co není známo ani nejvyššímu jsoucnu. Filozofové by nad tímto dlouho dumali, ale prostý lid ví, že se jedná o to, jak „uplést z hovna bič“. Budete-li v tomto konání úspěšní, tak se v životě neztratíte.

Existují i jiné, naprosto nesofistikované fabrikace informací, bez jakékoli invence, infantilní a naivní, které se vytvářejí podle vzoru „buď Novák ukradl auto, nebo Novákovi ukradli auto, v každém případě Novák jede v nějakém průšvihu s autem“. Přesto, že se to zdá zoufalé a primitivní, je to stále účinné.

Pokud se vám tato primitivní metoda příčí, tak jsou jen dvě možnosti: buď jste přehnaně útlocitní, nebo máte vyšší ambice. Tu druhou možnost vám chválím. Naučíte-li se metodu vytváření informací atributivního inkoherentního metafyzického charakteru v komplexním smyslu, stanete se brzy redaktorem, komentátorem, nebo dokonce moderátorem. Budete mít tolik odbytových kanálů, že už ani nebudete vědět, kdo všechno vám přispívá na vaše životní náklady.

 

Nezoufejte! Pokračování bude následovat.

Díl druhý

Informace atributivního inkoherentního metafyzického charakteru jako síly destruktivní a konstruktivní

Když jsme si takto metaanalyticky uspořádali a v jednoduchých obrysech ujasnili základní kategorie, se kterými je možné prakticky operovat, můžeme přistoupit k dílu.

Jak funguje primitivní informativní fabrikace podle vzoru „Novák“ si můžeme přiblížit namátkově na příkladu titulku, který kraloval na stránkách Aktuálně.cz dne 23.12.2017: dotaci na Čapí hnízdo vrátit státuBabiš by měl . OLAF našel problém, tvrdí Wagenknecht“. Wagenknecht ve skutečnosti nic neví, pouze uvažuje za pomoci slovíček „obvykle“, „v případě, že“, „může“ atd. Nakonec přijde to hlavní: Pokud byla dotace v pořádku, mělo by šetření OLAF pro pana premiéra pozitivní dopad-potvrdilo by se jeho tvrzení, že žádná korupce v jeho projektu nebyla. Naopak pokud by u společnosti vlastněné premiérem došlo k podvodu nebo korupčnímu jednání na souhrnném rozpočtu EU, mělo by to podle mě při jednáních na evropské úrovni negativní dopad.“ Vzor „Novák“ byl naplněn. Ať již Babiš kradl, nebo nekradl, stejně je podivně podezřelý a tedy nepřijatelný. A to je třeba rozmáznout nějakým kategorickým prohlášením. Legrační je, že slovíčkům „obvykle“, „v případě, že“, „může“ lze přiřknout v tomto případě i zastřený a choulostivý atributivní charakter, protože je známo, že Babiš Wagenknechta vykopl. A to se neodpouští. Pevně doufám, že se nikdo z vás k podobné primitivní ekvilibristice nepropůjčí. Máte zcela jistě lepší schopnosti, jak někoho odrovnat.

Příklady, jak někoho v politice odrovnat, nebo naopak adorovat budeme dále uvádět jen v podobě modelových situací, neboť dokladovat to všechno reálnými situacemi a citacemi by znamenalo, že tato studie by z původně zamýšlených osmi stránek nabobtnala na dílo o nejméně dvanácti svazcích. A tolik času nemám. Kremační pece nečekají.

Modelová situace 1: budeme odrovnávat politika P(x), který nedisponuje, stejně jako ostatní politici, nijakými mimořádnými kognitivními schopnostmi, ale provinil se pouze tím, že neodolal svodům politického nutkání. Jinak byl na české politické poměry celkem bez závad. Snažil se, aby byl vidět, anžto konal podle svého přesvědčení jen to nejlepší. Byl spokojen s tím, co za tu námahu měl a byl i tak zpozdilý, že byl ochoten se rozcházet a dále se neshlukovat a médiím přiznat, že bude něco pravdy na tom, že je živoucí mrtvola. Dokonce přiznal, že ho i jeho rodná partaj někdy irituje. To ostatní politici nemohou potřebovat. Zadají nám zakázku. My budeme postupovat tak, že:

  1. nejdříve politika P(x) lehce načechráme atributivními informacemi – P(x) ve volbách prošel jen tak tak, P(x) ve sněmovně netrefí na WC, P(x) je luterán, P(x) často hlasuje proti, P(x) se rozvádí, P(x) holduje alkoholu… Poté počkáme, jaký bude mít naše snaha ohlas v nezávislém tisku a médiích vůbec. Nevyvolá-li tento postup dostatečný skandál přistoupíme k dalšímu kroku.

  2. lehce přitlačíme na pilu – hovoří se o tom, že P(x) byl ve volbách zvolen jen díky tomu, že byly špatně sečteny preferenční hlasy a jak se dovídáme z dobře informovaných zdrojů je možné, že jeho zvolení bude anulováno soudní cestou. Proslýchá se, že iniciativu za jeho odvolání podporuje sociálně demokratická a lidovecká mládež ; také se hovoří o tom, že P(x) má vážné problémy s orientací v prostoru o čemž svědčí to, že již dvakrát předložil ve sněmovně omluvenku od lékaře; P(x) několikrát nesměle kritizoval církevní restituce a je tedy zřejmé, že to katolík nebude; P(x) často hlasuje proti a je diskutabilní, zda tak činí z přesvědčení, či je to jen další důkaz toho, že se velmi špatně orientuje v prostoru; P(x) se nejméně dvakrát před kolegy vyjádřil v tom smyslu, že ho manželka už štve tím, že ho nabádá, aby chodil včas domů a věnoval se víc rodině. Navozuje to dojem, že to u nich doma moc dobře nevypadá; novináři zahlédli, jak stál P(x) v březnu ve foyer sněmovny s dvojkou bílého a v říjnu ho někdo zahlédl s dvojkou červeného v ruce. Situace je jasná, je to opilec. Pokud se P(x) ani po těchto informacích, které mají nezávislá média povinnost zveřejnit, nevzdá mandátu, je třeba už vážně přitvrdit.

  3. použijeme investigativní novináře: ti zjistí, že s P(x) nikdy do sněmovny kandidovat nechtěl, velmi se mu to příčilo, přesto, že ho k tomu neustále důrazně vyzývali kamarádi z hospody. K zásadnímu rozhodnutí dospěl až poté, co ho oslovili nějací zelení mužíčkové, kteří přistáli na jeho zahradě. Je třeba se ptát, může takový člověk vůbec zastupovat zájmy pozemských voličů?; bylo prokazatelně zjištěno, že poruchy orientace u P(x) se datují od jeho setkání s těmito zelenými mužíčky; rovněž trestuhodná náboženská nevyhraněnost u P(x) bude dílem těch záhadných bytostí; pokyny k hlasování dostává P(x) prostřednictvím jakéhosi záhadného přístroje, který je velmi, ale velmi podobný smartphonu nejmenované značky; manželské rozepře, které pravděpodobně povedou k rozluce, vyvolává jeho manželka, která trvá na tom, aby P(x) nadále se zelenými mužíčky neobcoval; P(x) je z toho všeho už na nervy a proto chlastá.

Jestli si už ani po tomto ataku prostřednictvím komplexní atributivní inkoherentní metafyzické informace, kterou denně šestkrát přehrávají média v primetimu, P(x) nehodí mašli, pak je to fakt hajzl. Pak už nezbude, jen důkladně vyšetřit jak P(x) pomocí poštovních holubů donáší Kremlu.

Modelová situace 2: dostali jsme za úkol vylepšit profil politika P(y), který nemá příliš valný morální profil, do politiky vstoupil, aby tam konal a nebyl u toho vidět a krade tudíž ve velkém. V politice škodí již dvacet let, rozcházet se nemíní a z pole politiky ho nelze vyorat ani traktorem John Deer 9620RX. Politici z celého politického spektra, pro které je P(y) vzorem, nám zadají zakázku, vylepšit obraz P(y) tak, aby se zrodil nový politik P(y)-světec, vzor všech cností a etalon bystrého rozumu. Pro zkušené informační manipulátory by to neměl být nepřekonatelný problém:

  1. vyzkoušejí připravenost voličů k adoraci: P(y) byl v každých volbách mimořádně úspěšný; P(y) se bezvadně orientuje v labyrintu sněmovny; P(y) je velmi zbožný; P(y) vždy hlasuje nanejvýš rozumně; P(y) by nikdy nezklamal svou manželku; P(y) by nikdy neokusil alkohol… Preference by měly stoupnout. Nestouply? Je vidět, že voličstvo je nějaké zpozdilé.

  2. experti přejdou do čelního útoku a vyprodukují profilový obrázek, s jehož pomocí by i voliči-blbci měli vzít na vědomí, že: P(y) byl ve všech volbách tak mimořádně úspěšný, že už mu to bylo samotnému nepříjemné a musel krotit své voliče. Nabádal je, aby dali hlasy také konkurenci. Ti však jeho skromné prosby nevyslyšeli a házeli mu to do urny hlava nehlava; P(y) má mimořádně vyvinuté orientační schopnosti vůbec a v prostoru zvláště. Ještě se nestalo, aby zvolil špatnou politickou stranu a do bufetu trefí vždy na první pokus i poslepu; pokud P(y) netráví čas ve sněmovně a nepečuje o své bližní, tak zcela jistě zbožně rozjímá v některém z kostelů a prosí Boha, aby se národu vedlo pokud možno dobře; P(y) vždy hlasuje v souladu se svým svědomím a tedy dobře, s rozvahou a úpornou snahou pomoci každé dobré věci; P(x) je mimořádně stálý v manželském svazku a těch pár nevěr, které bulvární tisk zdokladoval byly jen podlé léčky zbabělé konkurence; P(y) je zapřisáhlý odpůrce všech psychotropních látek, alkoholu zvláště. Byl tak vychován svým otcem výčepním a matkou bufetářkou. Při všech parlamentních pitkách nabádá své kolegy ke střídmosti a k abstinenci. Při těchto příležitostech vždy kolegům předvádí, jaké je to hnusné, když se politik ožere… Tak jakpak nám stouply preference? Jen o šest desetin procentních bodů? Tak přejdeme k taranování:

  3. P(y) bude zván do různých spřátelených médií k rozverným debatám, při kterých povedou moderátoři rozhovor tak, aby už bylo zcela mimo pochybnost, že P(y) je vzor všech cností, ztělesnění poctivosti a dobroty. Voliči se v těchto debatách dovědí že: P(y) měl už jako dítě mimořádně vyvinutou touhu pomáhat. Tato touha zesílila poté, co se mu v době adolescence často zjevoval jeden z archandělů s božím poselstvím, které ho označilo za jednoho z mála vyvolených. „Uznejte, že pak už bylo mou povinností konat“, obhajoval P(y) v diskusi svůj vstup do politiky; P(y) byl v různých politických stranách jen proto, aby zjistil, která z nich je nejvíc milá Bohu a ve které bude moci co nejvíce přispívat k nastolení všeobecného blaha. „Není pravda, že jediný prostor, do kterého trefím i poslepu je bufet sněmovny“ prohlašuje P(y). „Zrovna tak dobře trefím do kterékoli pražské restaurace. Na těchto cestách mne vždy doprovází můj anděl strážný“ dodává, aby nikdo nebyl na pochybách, zda se dokáže řádně orientovat; na dotaz moderátora, jak přistupuje k hlasování ve sněmovně odpovídá P(y): „Vždy to velmi prožívám. Mnohdy nespím celou noc, medituji a modlím se, jen abych hlasoval správně, abych nikomu neublížil a byl společnosti co nejvíc prospěšný“; v debatách se také dovíte, že P(y) velmi ctí svátost manželskou. Mnoho jeho nepřátel to ví a nastražují mu proto různé lsti. P(y) o tom nechce hovořit, neboť považuje své soukromí za posvátné; za pletichy svých nepřátel považuje P(y) i to, že je neustále osočován z alkoholismu. „Nikdo mne nikdy neviděl s alkoholem v ruce“ zdůrazňuje P(y). „Těch pár lahví, které našla uklízečka ukryté na dně mé skříně ve sněmovní kanceláři bylo určeno pouze a výhradně návštěvám“ dodává P(y)… Až se tyto rozhovory odvysílají v primetime formou různých medailonků a přetisknou ve vybraných magazínech nemělo by být pochyb, že nový politický světec je na světě. Jestli ani poté výrazně nestoupnou preference tohoto svatého politika, tak už nezbývá než vyměnit voliče.

Informace atributivního inkoherentního metafyzického charakteru jako síly katastrofické

Až potud nebyl problém všemu rozumět. Zdánlivě jde o jednoduché procesy, které nás obklopují každý den a každou hodinu. Jestli jste už ale objevili 'patafyziku, pak vás ta lehkovážnost v hodnocení přejde. 'Patafyzika vám umožní shlédnout nové perspektivy, které už nebudou tak úsměvné. Pro ty nejzvídavější z vás se otevře nový pohled na českou politickou scénu, ze kterého se zatočí hlava a bude vás jímat hrůza.

Předně objevíte antagonismy mnoha úrovní – antagonismus mezi stranami, antagonismus mezi politiky, antagonismus mezi politikem a konkurenční stranou, antagonismus mezi politikem a vlastní stranou, antagonismus mezi stranami a voliči protivníků, antagonismus mezi stranami a vlastními voliči, antagonismus mezi politiky a voliči jiných stran, antagonismus mezi politiky a voliči vlastních stran atd. Mnohé politické strany a mnozí politici jsou dokonce v antagonistickém rozporu sami se sebou. Antagonismů je tu tolik, že bychom směle mohli českou politickou scénu nazvat jako zemi zaslíbenou pro síly Jin a Jang.

A teď si představte tu hrůzu, že mágové atributivní inkoherentní metafyzické informace ke každé množině těchto antagonistických vztahů přiřadí množinu svých úžasných informací a rázem tu máme prostředí, ve kterém se nezorientujeme bez vzorečku z teorie kartézského součinu: A x B = {(a,b) IaAϵA,bϵB } A pak bude množina všech možných antagonistických vztahů a množina B pak bude reprezentovat všechny možné atributivní inkoherentní metafyzické informace které se budou vztahovat ke každému jednomu výše zmíněnému antagonistickému vztahu. Bude to masakr. Mediálním prostorem bude létat bezpočet hodnocení – jedny se znaménkem plus a jedny se znaménkem mínus. Politici budou dezorientovaní, voliči budou dezorientovaní jen média budou mít žně.

Vysvobozením z tohoto stavu bude jen proces anihilace, kdy se po vzoru částicové fyziky střetnou jednotlivé stavy kvalitativně stejného druhu vzešlé z onoho kartézského součinu – jedny se znaménkem plus a jedny se znaménkem mínus. Podle všech předpokladů by se měly všechny ty stavy vyrušit.

 

Kdy takový stav nastane můžeme určit pouze z výpočtů pomoci Bayesova teorému, protože v Čechách je vše podmíněné, a tedy i pravděpodobnost nějakého jevu. Za omezující podmínky, které si budete muset dosadit do Bayesovy věty lze považovat:

P(A) pravděpodobnost, že převládnou znaménka mínus

P(¬A) pravděpodobnost, že převládnou znaménka plus

P(A|B) pravděpodobnost, že převládnou znaménka mínus a dojde k anihilaci

P(B|A) pravděpodobnost, že dojde k anihilaci když převládnou znaménka mínus

P(B|¬A) pravděpodobnost, že dojde k anihilaci když převládnou znaménka plus

P(B) pravděpodobnost, že dojde k anihilaci

a množství lhářů

b množství pravdomluvných

Kdo to nebude umět vypočítat, jako například já, tomu nezbyde nic jiného, než vyčkat na předpověď baby Vangy.